Kdo je Svámí Gyaneshwarpuri

Svámí Gyaneshwarpuri (narozen 7. května 1968) je oddaný žák Jeho Svatosti Višvaguru Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, Mistra jógy a Učitele duchovní cesty z Indie, kterého následuje od roku 1996. Za tu dobu prošel bouřlivou duchovní transformací, která vyústila dne 23. července 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách ve vysvěcení - sanjás díkšu - na hinduistického a jógového mnicha, když mu bylo padesát tři let. Stát se svámím bylo jeho dlouhodobým přáním a životním cílem - proto se postil a odcházel do hor a do lesa meditovat až se mu jeho přání doslova zázračně Svámíjího Milostí naplnilo. Od té doby setrvává v santóše - spokojenosti, veškerá světská přání se rozprchla a on se vrací zpět Domů do duchovního domova, z něhož jsme vyšli. Svámí Gyaneshwarpuri působí jako osamělý, mlčící poustevník v jeskyních Moravského krasu. Měl to štěstí, že se narodil v blízkosti tohoto nejsvětějšího území v České republice, magického a mystického prostoru, v minulosti osídleného šamany a poustevníky, na něž se rozhodl navazovat. Není učitelem jógy a nekáže hinduismus. Má právo užívat duchovní titul svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů. Získal tímto tuto nejvyšší Svámíjího iniciaci. Je kosmopolitního nadnáboženského smýšlení a vnitřního založení, z tohoto důvodu uctívá rovněž Ježíšovo křesťanství, buddhismus, taoismus a ostatní světová náboženství. Je historicky prvním hinduistickým mnichem vysvěceným v České republice. Píše odborné publikace z oboru speleologie, sakrální historie a archeologie a v neposlední řadě vlastní originální, z knih nevyčtenou mystiku a filozofii, básně, duchovní příběhy a pohádky s duchovním ponaučením. Následuje ve všem Sílu Lásky a kráčí po Cestě Poznání (džňanajóga) jak vyplývá z jeho duchovního jména Gyaneshwarpuri (gyana=džňana), které se překládá jako "Ten který poznal". Je tedy vnitřně džňánín čemuž odpovídá jeho na první pohled nesrozumitelná životní filozofie poustevníka. Od narození je osvobozený, dosud ale nerealizoval nejvyšší stav vědomí mókšu, kdy individuální "já" se stává celým Vesmírem. Má však vlastní vnitřní vedení a napojení na Boha, Božské Já. Realizovat Boha a dosáhnout Osvícení je jeho nejvyšším a jediným Cílem v tomto zrození, jemuž zasvěcuje svoji duchovní jógovou sádhanu, meditaci v ústraní, mantra džapu, opakování Božího jména, modlitby, jógové ásany, kriji ap. podle Systému Jóga v denním životě Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy. V současnosti se často zdržuje na osamělých a pustých místech v horách a v lesích. Od dětství samostatně studoval Bibli, nikdy však neříkal že je křesťan. Později studoval Bhagavadgítu a jiné svaté spisy indické. Přečetl rovněž některá buddhistická a taoistická svatá písma. Nejvíce ho však oslovila moudrost Svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy, Ramana Maharišiho, Chan-Šana, Bhagvána Šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a samozřejmě Svámího Mahéšvaránandy, v němž rozpoznal esenci svého duchovního nazírání Pravdy ze svých meditačních jeskyní a horských pousteven. Uctívá ideál indických himalájských jogínů a rovněž sv. Františka z Assisi. Nevyučuje jógu veřejně a jako skutečně pravý džňánín, muž poznání, nepřijímá studenty jógy ani osobní žáky. V současnosti žije na základě doporučení Svámíjího se svou maminkou trpící depresí v rodinném ášramu v Brně - Bosonohách. Poustevník Gyaneshwarpuri je někdo o kom se bude především mlčet, neboť totiž v sobě slučuje bezmeznou pokoru Františkovy řehole s bezmeznou tvrdostí Šrí Dévpurídžího proti démonům egoismu. Toto je přátelé himalájská jóga v České republice.

Duchovní život.
Narodil se jako Marek Šenkyřík (*7. května1968) do tradiční křesťanské rodiny, v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela. V katolické církvi dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 byl vysvěcen na mnicha v hinduismu. Stal se se tak historicky prvním svámím vysvěceným v České republice. Zdržuje se jako poustevník v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mu slouží k meditačním účelům. Meditoval však také až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji, v soutěsce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi, na Staré hoře v Krkonoších a ve Slovenském ráji. Stále hledal to místo, kde by mohl být sám a nerušeně meditovat. Má za sebou tisíce dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy ví jistě. To je jeho kvalifikace. Působí především Láskou a Poznáním (bhakti a džňána). Síla Lásky - to je to v co věří. Je poustevník, není duchovní učitel. Má Dévpurídžího srdce. Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený zázračnými silami, poustevník Šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století nejprve v Himálaji - poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání. Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký a vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před společností lidí. Na Cestě jógy se považuje za následovníka tohoto světce. Poznal že ho Bůh vede od narození. Jeho Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a modlících se lidí. Je to nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého hinduistického panteonu. Bhakta, který medituje na Šivu, dojde rychle konečného Osvobození (mókša). Je tedy jogín a hinduista, s jistotou ví, že není křesťanského zrození, jakkoli má k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebude křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což považuje za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Má v této otázce zcela jasno a v souladu se svým svědomím je vegetariánem. Vrací se tedy zpět Domů do Indie. Jeho současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Vyhýbá se masu, ale neužívá ani alkohol, tabák a drogy. Je jejich odpůrcem. Poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledává proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách. Dále již s radostí a vyrovnaností zachovává mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuje ho dodržovat každému připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Všechno co kdy hledal našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je to plně Osvícená Duše a Mistr Vesmíru. Toto učení jógy nejlépe vyhovuje jeho vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto je Svámíjího oddaným žákem (bhaktou). Tolik by si přál předávat toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činí po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť jeho poznání je přes všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuje ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mu prominou všichni ti, kteří se na něj již začínají obracet. Chce zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto bude žít sám v ústraní poustevny. Věří, že tak získá ty vnitřní dary, které pak bude moci jednou rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti a odcházel sám na horu, aby si ujasnil svou duchovní situaci a povolání. Tak to chce i on po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. Věří v tajemnou moc Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda nalezne pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím narážel většinou na samé neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Kdo mu nabídne les s pramenem pitné vody? To místo kde by si mohl postavit svou malou dřevěnou poustevnu a být sám observovaný. Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný princip spoléhá a tomu věří. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1).

             Žít s Mistrem v ášramu v Indii, nebo být poustevníkem v České republice ?

Strhla se diskuze, že bych měl jet do Džadanu (ášram v Indii) a žít v blízkosti Mistra. Já si to však nemyslím a úmyslně prosazuji svoji vizi poměrně nezávislého života poustevníka v České republice. Prostě tak to cítím v Srdci a tato Cesta má mé srdce. V blízkosti Boha jsem všude tam kde na něj myslím. Tiché a klidné místo v jeskyni v Moravském krasu mi pomůže k soustředění se na Božský princip lépe než přelidněný klášter. I když si velmi vážím všech karmajogínů a bhaktijogínů, kteří pomáhají Svámíjímu budovat kolosální Óm ášram, já zůstávám v povzdálí zde v České republice. Myslím, že to má svůj hluboký význam. A tak to chci v souladu s Boží vůlí naplňovat. "Lepší je vlastní, byť nedokonalá stezka, než sebedokonalejší stezka druhého. Neboť cesta druhého není tvoje cesta." Bhagavadgíta (III,35). Je to čistá džnána: nebudu asi žít v ášramu, ani klášteře, ale samostatně na anonymní poustevně. Neboť v našem ášramu ve Střílkách, jak jsem měl možnost zjistit, není bohužel možné žít čistě kontemplativní poustevnický život. Někdo mi napsal pozoruhodnou mysticky motivovanou myšlenku, že není nutné aby na jednom místě žili dva Šivové. Tak ani já nemusím proto jet do Indie, kde již jeden Šiva žije, ale je mým úkolem v tomto zrození žít v České republice. Ve stáří se však možná odstěhuji do indického Himálají, kde bych rád dožil jako poustevník.