O mém drahém duchovním Mistrovi Višvaguru Paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi.
Můj duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru Paramhans svámí Mahéšvaránanda se narodil 15. srpna 1945 ve vesnici Rúpávás, v okrese Pálí v Rádžasthánu v Indii. Už jako malé dítě trávil většinu času v modlitbách a meditaci. Ještě jako náctiletý byl zasvěcen jako svámí svým guruem Hindu Dharmsamrat paramhansem šrí svámím Mádhavánandadžím, se kterým pobýval několik let v ášramu, kde vykonával přísnou anuštánu – duchovní cvičení. Do Evropy přijel v roce 1970. Poznal zde potřeby moderního člověka, které ho inspirovaly k propojení prastarého jógového učení a objevů moderní vědy s jeho bohatými zkušenostmi. Takto vytvořil vědecký a mezinárodně uznávaný systém cvičení nazvaný – Systém Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do celého světa. Tento systém přináší blaho lidstvu i všem živým tvorům a stal se inspirací pro statisíce lidí. Posledních 50 let višvaguru Mahéšvaránanda intenzivně cestuje po celém světě a neúnavně šíří poselství sat sanátan dharmy a jógy podle učení bhagvána šrí Dípa Nárájana Maháprabhudžího. Kamkoli jde, učí lidi porozumět sám sobě i druhým a mít rád sebe i ostatní, pomáhá lidem poznat a uvědomit si smysl a cíl jejich života. Jeho poselstvím je porozumění, úcta a tolerance mezi národy, kulturami a náboženstvími, nenásilí, ochrana přírody a životního prostředí a vegetariánský způsob života. 10. dubna 1998 byl paramhans svámí Mahéšvaránanda zasvěcen Světovým mezináboženským parlamentem jako "Sarvabhúm sanátan dharma Džagadguru" Na Mahá kumbha méle v Haridvaru v Indii (13. dubna 1998) byl jmenován Mahámandaléšvarem Mahá Nirvání Akhary. V roce 2001 při příležitosti Mahá kumbha mély v Prajágrádži (Illahábádu) byl oceněn nejvyšším duchovním titulem Višvaguru (Mistr vesmíru). Višvgurudžího duchovní a humanitární práce poskytovala zejména v době komunismu velkou morální podporu lidem z východoevropských zemí, z Československa, Maďarska a Jugoslávie. Za jeho vynikající charitativní, humanitární, náboženskou a ekologickou práci, za neúnavné úsilí o toleranci a mír ve světě, byl višvaguru Mahéšvaránanda oceněn vysokými představiteli v sociální, zdravotní, náboženské i politické oblasti v mnoha různých částech světa. Paramhans svámí Mahéšvaránanda rozpoznal naléhavou potřebu šířit a rozvíjet povědomí lidí o míru ve světě a inicioval celosvětové mezináboženské dialogy a modlitby za světový mír se zástupci světových náboženství a s veřejnými osobnostmi a aktivně se účastní mezinárodních kongresů a konferencí. Ve své rodné zemi, Indii, podnítil vznik a realizaci několika humanitárních projektů v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, jako je například projekt Gyan Putra, který podporuje děti z nejchudších rodin a umožňuje jim chodit do školy. Dalšími projekty jsou výstavby nemocnic a škol pro dívky z nedostatečně zajištěných venkovských oblastí, dále vybudování a založení Univerzity ajurvédy, naturopatie a jógy. Jedním z největších duchovních projektů je stavba Óm ášramu v Džadanu v okrese Pálí. Višvaguru Mahéšvaránanda je uznávaný a oceňovaný po celém světě státníky, vědci, lékaři a vysokými představiteli různých náboženství za svou nepřetržitou duchovní a humanitární práci a úsilí o blaho a zdraví lidí, přírody, ochranu životního prostředí a mír ve světě. Za svou službu pro vědu jógy a šíření fyzického, mentálního, sociálního a duchovního zdraví, byl oceněn čestnými tituly Doktor jógy a Profesor duchovní vědy jógy. Jako žák a následník Hindu Dharmsamrat paramhanse šrí svámího Mádhavánandy je součástí jedné z nejstarších duchovních linií v Indii – Óm šrí Alakhpurídží Siddha Pith Parampara, svatých inkarnací a seberealizovaných Mistrů, která pochází od Param Mahásiddhy avatára šrí Alakhpurídžího a vede k Paramjógešvarovi Svajambhu šrí Dévpurídžímu, bhagvánu šrí Díp Nárájanovi Maháprabhudžímu a Hindu Dharmsamrat paramhans šrí svámímu Mádhavánandadžímu.

Setkání s guruem Paramhansem svámím Mahéšvaránandou ve Střílkách.

Bylo to v roce 1996. Prošli jsme branou ášramu ve Střílkách, nad níž vlála oranžová vlajka a ocitli jsme se na malém čtvercovém nádvoří, obklopeném budovami. Všude se to jen hemžilo lidmi, ale vládl zde klid. Někde hluboko uvnitř mě se objevil neurčitý pocit. Jako když se spojí dva magnety. Nebo jako když si rybář přitáhne na břeh rybu. Někde v areálu budov kolem nás, byl ten, kvůli němuž jsme sem přijeli. Indický guru, Paramhans Svámí Mahéšvaránanda.Vzpomněl jsem si na život v horách. Bylo to na jaře, bydlel jsem v nepřístupné odlehlé jeskyni a přes den vysedával na skalách. Četl jsem Bibli, Bhagavadgítu a 21 řečí askety Gothama, řečeného Buddha. Byl jsem odhodlán, zde uprostřed divoké přírody najít odpověď na své otázky, jež mi drásaly srdce. Seděl jsem na skále a najednou mi došlo, jak je duchovní cesta nesmírně jemná záležitost. Jaký je to Babylón! Kdybych tak měl Osvíceného Mistra! Pochopil jsem, že bez Učitele to dál půjde jen těžko. Ale kde ho najít? Říká se, že když je žák připraven, Mistr se vždycky najde. Nemusí to však být tak, že zaklepe na rameno. Spíš je vám dovoleno ho rozpoznat mezi miliónem lidí. A hlavně začnete tušit, kdo to skutečný Mistr je. Seděl jsem na vápencové skále, vysoko nade mnou kroužilo na blankytném nebi káně, vítr čechral vlasy, svítilo slunce a po nohách mi lezli mravenci. Kam jsem pohlédl všude jen liduprázdné divukrásné hory. Najednou jsem si vzpomněl. Pavel Kala má přece duchovního Učitele! Během vteřiny jsem se rozhodl. "Musím jít za ním!", blýsklo mi hlavou. Už jsem na nic nečekal. Během pěti minut jsem si sbalil věci a vyrazil jsem zpět do civilizace.Vstřebávali jsme atmosféru nádvoří ášramu, když tu kdosi vedle nás prohodil: "Hledáme karmajóginy na kopání studny!" Neměl jsem nejmenší chuť začít pracovat, sotva jsme přišli. Hlavou mi však proběhl krátký jógový příběh. Jakýsi mladý adept duchovní cesty přišel za guruem a požádal ho přijal jako žáka. Guru mladíka přijal a uložil mu cvičení. Mladík poctivě cvičil, meditoval a plnil si svou denní sádhanu. Po nějakém čase ho však ovládl pocit, že nedělá žádné pokroky. "Asi to není ten pravý guru.", usoudil a vydal se hledat jiného učitele. Po nějaké době potkal druhého gurua a stal se jeho žákem. Opět poctivě cvičil a plnil si uložené povinnosti, ale časem se mu opět zdálo, že ani tentokrát nečiní žádný pokrok. A tak odešel hledat třetího učitele. Ovšem i jeho opustil, stejně jako čtvrtého, pátého, šestého a sedmého. Nakonec se celý zoufalý vrátil k učiteli, jehož potkal jako prvního. Guru mladíka přijal zpět a nechal ho kopat studnu. Ten kopal usilovně celý den, ale přesto měla studna večer hloubku pouhé dva metry. Druhý den, časně z rána, když chtěl pokračovat v hloubení studny, přišel za ním guru a povídá: "O né, toto není to pravé místo. Začni kopat jinde." A odešel. A tak mladík kopal na jiném místě, kopal vytrvale celý den, ale večer byl zase jen dva metry hluboko. Dalšího dne na něj brzy z rána opět čekal guru. Ani toto není to pravé místo. Zační znovu a jinde. Stejně se to opakovalo i v následujících dnech. Po týdnu, kdy bylo v okolí ášramu vykopáno sedm dvoumetrových děr, se mladík zeptal gurua: "Mistře jaký má takováto práce smysl. Kdybych zůstal kopat první studnu, jistě by v ní dnes byla voda!" "Vidíš." odpověděl guru. "Kdybys ode mne neodešel a pokračoval v uloženém cvičení, mohl jsi dnes být u cíle své Cesty. Takto jsi stále na začátku."Již jsem neváhal ani chvíli a přihlásil jsem se na karmajógu. Za úkol jsme dostali složit z traktorové vlečky vykopanou hlínu. Traktor řídil asi padesátiletý muž. Na krku se mu pohupovaly modlitební korálky, mála. Vypadal spokojeně. Zeptal jsem se ho na stav hloubení studny. "To víš, s hloubkou přibývají problémy.", pronesl a v očích mu zajiskřilo. Uvědomil jsem si duchovní aspekt odpovědi. Připadlo mi to nádherné a napadlo mne, že ten člověk je možná Mistr. Hlína byla za chvíli z vlečky dole. "To je vše." řekl řidič. "A co budeme dělat teď?" zeptala se Betty. "Co kdybychom se šli podívat na tu studnu? Mohli bychom se přihlásit ke kopání na noční směnu." napadlo nás současně. A již jsme brali za kliku od sklepa, v němž se kopala studna. Otevřel jsem sklepní dveře a ovanul nás chladný a vlhký podzemní vzduch. Na okamžik se mě zmocnila nostalgická vzpomínka na mou speleologickou minulost. Na dobu, kdy bádání v jeskyních, kryptách a štolách, bylo mým světem. "Zase nás to táhne do podzemí!", pronesl jsem prognosticky a už jsme sestupovali po příkrém cihlovém schodišti. S každým krokem se před námi otevíral pohled do sklepení, spoře osvětleného žlutým světlem žárovky. Sestupovali jsme níž a níž, když tu jsme před sebou uviděli skupinku lidí jak hledí do studny. Prostorem se nesla lahodná angličtina, udílející instrukce o hloubce a šířce studny. Tiše jsme se zastavili na posledním schodu a neodvážili jsme se jít dál. Můj pohled patřil muži v oranžovém rouchu. Poznal jsem ho. Byl to indický guru Mahéšvaránanda. Hlouček mužů se k nám zvědavě otočil. Můj pohled se střetl s pohledem gurua. Jeho hnědé oči se rozzářily zvláštním jasem jako dva žhavé uhlíky. Několik vteřin mi zpříma hleděl do očí. Byl to pronikavý rentgenový pohled, jaký jsem dosud u nikoho nespatřil. V hlavě jsem měl úplně prázdno. Žádné myšlenky ani otázky. Jen plná pozornost. Po chvíli se od nás odvrátil a pokračoval v udílení pokynů ohledně studny. Řekl však jen pár slov a opět si mě s Betty na okamžik změřil tím zvláštním pohledem. Snažil jsem se ho vnímat všemi póry a zaznamenat nějaké zvláštní pocity. Přátelé mi vypravovali, jak je při prvním setkání se Svámím Mahéšvaránandou zalila mocná vlna energie, někdo zažíval slastný pocit euforie, jako po dlouhém odloučení s milovaným člověkem a toužil mu padnout k nohám. Nic z toho jsem však u sebe nepozoroval. Byl jsem v naprosto neutrálním rozpoložení. Guru ukončil udílení pokynů a vesele si to zamířil k odchodu. Stále jsme s Betty stáli na posledním schodu schodiště. Prošel kolem mne a když míjel Betty, jakoby nic se jí ztěžka opřel o rameno, až se jí málem podlomily nohy. Něco jsem uviděl. Hleděl jsem na schodiště a to v mém vhledu představovalo duchovní cestu k Bohu, na níž se ocitáme. Temnota sklepa představovala temnotu naší nevědomosti, v níž se ocitáme a vrchol schodiště zalitý venkovním světlem symbolizuje cíl naší cesty - světlo Poznání. A nyní z temnoty sklepa stoupal po tomto mystickém schodišti Paramhans Svámí Mahéšvaránanda, indický guru. Slovo "GURU" se skládá ze dvou částí. "GU" se překládá jako temnota a "RU" jako světlo. GURU je tedy ten, kdo vede z temnoty ke světlu. Ten, kdo ukazuje cestu z nevědomosti k Pravdě.

"Mistr a žák jsou jako dvě svíčky. Mistrova je zažehnuta a hoří jasným plamenem. žákova svíčka zatím nehoří. Touží-li po poznání musí se k Mistrovi přiblížit a zapálit plamenem jeho svíčky svou." Paramhans Šrí Svámí Mahéšvaránanda